Bio Ráj

,,NESTYDÍTE SE TROCHU, VE VAŠEM VĚKU, HRÁT SI S KLUKEM? VŠECHNO, CO SLYŠÍM JE JEN: KINO, ALFREDO. ALFREDO, KINO!…“ /// Láska k filmu skrz promítací kabinu. Neuvěřitelný přátelství malýho kluka a starýho promítače Alfreda a kino plný lidí, který se smějou a chechtaj a … Za úspěch (kromě scénáře) stopro může ten malej prďák (Salvatore Cascio), kterej nádherně uvede do děje, aby pak s citem přenechal ovace Noiretovi. Film, kterej pohladí na duši a nažene slzy do vočí. Film, kterej šíří tolik lásky k filmu, kolik jen může obsáhnout. P.S: Verze 124 minut. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád prožívám v osamění chvilky filmový melancholie... 2.) Jsem na filmy, kde jsou malý děti (v úchvatnejch rolích debile!). 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (14.12.2013)

Když umírá kino, je to pro milovníka pohyblivých okének jedna z nejsmutnějších událostí. A o tom je Bio Ráj, o milostném vztahu diváka k filmu, respektive k "jeho" kinu, kde prožil spoustu nezapomenutelných chvil. Bio Ráj samozřejmě vypráví i o poválečné Itálii. Titulní dětský představitel je vskutku roztomilý drzounek a docela mě zamrzelo, že je v půlce filmu vystřídán dospělejší verzí. Alfredův trik s odrazem promítaného filmu ve sklíčku a jeho následné putování až na stěnu domu na náměstí patří k nezapomenutelným filmovým okamžikům. Ostatně stačí se velmi pozorně dívat, jaké nádherné kompozice vytváří kameraman během celého filmu. NÁDHERA. (25.08.2008)

Nadherny, nezabudnutelny film s prekrasnou hudbou. Uz teraz sa tesim, ked si ho niekedy znovu pozriem. _______ Toto som tvrdil pred niekolkymi rokmi, ked som film videl prvykrat. Slub som dodrzal, pozrel som si ho znovu a opät som bol nadseny. Tornatore natocil asi svoj najlepsi film a tazko ho iny film z jeho filmografie prekona. Ani filmy LEGENDA O 1900 (1998) s Timom Rothom alebo MALENA (2000) s Monicou Bellucci uz neboli tie prave orechove kusky, aj ked sa dalo na ne divat. Cinema Paradiso je jeden z najkrajsich romantickych filmov aj o detstve v prostredi filmov, nebezpecne lahko horlavych filmovych pasov, jedineho kina v malom mestecku ale aj prvej laske s nadpozemsky krasnou hudbou Ennia Morriconeho, ktory dokazal film posilnit u mojho hodnotenia na jednoznacnych 100%. 1 Oscar za najlepsi cudzojazycny film je zasluzeny. Krasny a vystizny komentar, s ktorym sa zhodujem, napisala Kleopatra: Kéž je v našich vzpomínkách taky nějaký ten laskavý a moudrý Alfrédo, který v nás cosi rozpoznal a v rozhodující okamžik řekl: utíkej, žij, tvoř, miluj a nevracej se ..... A kéž jsme ho poslechli... 06.12.2010 ________ Salvatore Cascio - (Salvatore "Toto" - dieťa) +++ Marco Leonardi - (Mladý Salvatore "Toto") +++ Jacque Perrin - (Dospelý Salvatore "Toto") +++ Philippe Noiret - (Alfredo) +++ Antonella Attili - (Mladá Maria Di Vita) +++ Isa Danieli - (Anna) +++ Leo Gullotta - (Usher) +++ Pupella Maggio - (Staršia Maria Di Vita) +++ Leopoldo Trieste - (Páter Adelfio) +++ Hudba: Ennio Morricone +++ (06.12.2010)

Od kolébky miluji pohyblivé obrázky, s nostalgií vzpomínám na natřískaná kina a tak jsem naivně očekával, že filmová oslava lásky k filmu spiklenecky pošimrá mé filmové choutky. Z počátku se má očekávaní naplňovala, hromadná masturbace v kině měla neodolatelné kouzlo, ale v půlce se snímek zázračně proměnil ve velkou nudu, jejíž uspávací účinky na mou osobu byly v praxi prokázány. (30.12.2011)

Nostalgie návratů v jednom z mála filmů, které si řadím do sekce "biograf". Memoárový charakter je už téměř symbolem pro díla světově uznávaných italských tvůrců, ale jen Tornatore byl schopen způsobit rozpoložení, kdy se mě za přitroublého úsměvu a lesku v oku zmocnil pocit, že některé z těch vzpomínek jsou moje vlastní... (22.08.2013)